Přeskočit navigaci

Čtenář nepřihlášen.

Nová registrace

Náš tip: Nechte si zasílat jednou denně nově vložené příspěvky do Vaší emailové schránky. Stačí se jen zaregistrovat.

Téma:  Proč to nejde v Chrudimi?

Odesílatel:  shot

Datum:  12.10.2010 21:23

Téměř zázrak v Litomyšli: Nepolitikaří. A město kvete
6.10.2010Karel Toman
Litomyšl - "Cože, až třetí?" diví se energická úřednice ve své šanony zavalené kanceláři na radnici v Litomyšli. V právě končícím volebním období obsadilo její město bronzovou příčku v žebříčku Aktuálně.cz, který mapoval zlepšení kvality života u 300 sledovaných sídel v zemi. Nezávisle na sobě pak úplně stejně reagují i místostarosta a tajemník města. "Jsme tady zvyklí být ve všem první," vysvětluje vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu Michaela Severová. Dvacet let po pádu komunismu je Litomyšl sebevědomé a ambiciózní moderní město. Proti kraji si Litomyšl vybojovala zachování své nemocnice, v létě získala titul Město pro byznys Pardubického kraje, její kulturní kalendář strčí v sezóně do kapsy polovinu krajských měst. Své 750 let staré historii vtiskla moderní tvář, kterou přímo na místě stále
Jak postavit supermarket? Ptejte se v Litomyšli
Trik je v místních lidech - v desetitisícovém městě je přes sto občanských spolků a sdružení. "Všichni se chtějí angažovat. A když něco nepořádají, mají pocit, že se musí aspoň zúčastnit," popisuje Severová ducha královského města pod Orlickými horami. Litomyšl ale dokázala víc. Do nepsané učebnice městské samosprávy patří třeba příběh tamního supermarketu Billa. Je přesným opakem toho, jak si tuzemské radnice nechávají řetězci diktovat ničení veřejného prostranství. "Investoři kolem toho místa dlouho brousili," vzpomíná vedoucí odboru rozvoje města Antonín Dokoupil. "Radnice ale nepodlehla vábničce shrábnout rychle pár drobných." Město trvalo na svém a nejen že donutilo Billu postavit působivé průčelí na masivních dřevěných nosnících, stejných, jaké architekti Tomáš Rusín a Ivan Wahl naplánovali pro sousední budovu městského autobusového nádraží. S řetězcem se dohodlo na proměně prostranství před obchodem na park s lavičkami a fontánkou. Obvyklý asfaltový čtverec před obchodem tak vystřídala zeleň a auta teď parkují v zálivech obloukové ulice, která park směrem k Bille obtéká. Billa tak prostavěla kolem 40 milionů, zatímco město pouze dva miliony. Budova autobusového nádraží s pekárnou, cukrárnou a veřejnými záchody byla nominována na Stavbu roku 2008 a místo dnes tepe životem.
Školící centrum dotuje neziskovky
"Je to časově náročný postup, ale vždycky se to vyplatí. Tohle je toho příklad," komentuje Severová podobný přístup radnice k právě dokončované stavbě kostela od Zdeňka Fránka, pro který město věnovalo pozemek pod podmínkou, že vybere architekta. Podobný příběh, jak pro občany získat maximum a z městské kasy vydat minimum, nabízí i rekonstrukce bývalého zámeckého pivovaru. Roku 2006 z něj podle projektu architekta Josefa Pleskota vzniklo Evropské školící centrum, kterým od té doby prošlo přes 50 tisíc klientů. Na záměr dala 75 milionů Evropská unie, samotné město pak 12 milionů. Středisko dnes spravuje městská obecně prospěšná organizace, která z vydělaných peněz vypisuje granty pro místní neziskovky.
Svým způsobem to je ale teprve začátek. Nedávno byla totiž Litomyšli přiznána dotace 400 milionů korun na revitalizaci celého zámeckého návrší, kde bývalý pivovar stojí. Podobných příkladů najdete ve městě spousty, ať už jde o nedávno oceněnou rekonstrukci Klášterních zahrad z roku 2000, nebo chystané otevření moderní stavby městského krytého bazénu z dílny atelieru DRNH. I zde hradila EU z poloviny potřebných 115 milionů.
Navzdory krizi se město rozvíjí. A bez dluhů
Město tak navzdory krizi a masivní výstavbě hospodařilo s vyrovnaným rozpočtem. Kromě podpory služeb občanům a úspěšného čerpání evropských fondů pomohla Litomyšli k bronzové příčce v žebříčku Aktuálně.cz také výstavba nových bytů. I na té se často podílejí renomovaní architekti. Michaela Severová. Vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu, mluvčí města, výkonná ředitelka sdružení České dědictví UNESCO. A podle kolegů žena s významným podílem na úspěchu Litomyšle v čerpání evropských dotací. Podobně jako s památkami a veřejným prostranstvím navíc město zachází i se svým kulturním odkazem. Slavnou Smetanovu Litomyšl tak obohatily Dny Japonské kultury. "Japonci jsou totiž na Smetanu hodně ulítlí," vysvětluje Severová. Litomyšl se zkrátka narozdíl třeba od Kroměříže nespolehla jen na své dědictví UNESCO. V kvalitě života ukazuje českým a moravským městům záda hlavně díky své úspěšné vizi moderního města.
Litomyšl dala šanci mladým architektům
"Lví podíl na tom má někdejší starosta Miroslav Brýdl," napsal vloni v Neviditelném psu architekt Zdeněk Lukeš. "Zprvu v tom nebyl žádný koncepční záměr. Brýdl vždy tvrdil, že se ani ve světě moderní architektury nijak zvlášť neorientoval. Nechal si však poradit odborníky a dal příležitost především nastupující generaci architektů," dodal. Tuhle linii dokázali sdílet i jeho nástupci. "Rada zůstávala víceméně stejná a mohla realizovat svoje představy v rozsahu 20 let, ne jen jednoho volebního období," shrnuje výhody "nepolitikaření" Severová, která kromě funkce výkonné ředitelky sdružení České dědictví UNESCO zastává i roli mluvčí města. V radě tak dnes sedí všichni tři starostové (ti bývalí i ten současný). Jenže právě to začíná některým lidem v Litomyšli vadit. "Až na komunisty tu není opozice, vládne nám tady klika Národní fronty," komentuje to Rostislav Boušek prodejce výpočetní techniky v obchodě na náměstí a trojka kandidátky volební strany Patriot, která chce hlavně zprůhlednit jednání zastupitelstva a zrušit jeho neveřejné semináře před hlasováním. Popudem k vzniku hnutí složeného především z místních živnostníků byl záměr současného starosty Michala Kortyše (ODS) výrazně omezit parkování na auty zaplaveném náměstí.
Chce to změnu, po volbách to bude složitější
"Na 23 zastupitelských míst je letos deset stran a hnutí a každé nejspíš získá minimálně jedno křeslo. Bude to teď složitější," vysvětluje mluvčí Severová změnu atmosféry, která v Litomyšli po volbách zřejmě nastane.

Reagovat na tento příspěvek

Téma:  Re: Proč to nejde v Chrudimi?

Příspěvek reaguje na ...

Odesílatel:  filek

Datum:  12.10.2010 23:55

V jakém poměru jsou komunisté k proletářům vůbec?

Komunisté nejsou zvláštní stranou oproti jiným dělnickým stranám.

Nemají zájmy odlišné od zájmů celého proletariátu.

Nevytyčují žádné zvláštní[34] zásady, podle nichž by chtěli přetvářet proletářské hnutí.

Komunisté se liší od ostatních proletářských stran jedině tím, že na jedné straně v boji proletářů různých národů vytyčují a obhajují společné zájmy všeho proletariátu, nezávislé na národnosti; na druhé stran tím, že na různých stupních vývoje, jimiž prochází boj mezi proletariátem a buržoazií, zastupují vždy zájmy celého hnutí.

Komunisté jsou tedy v praxi nejrozhodnější, stále kupředu pobízející částí dělnických stran všech zemí; v teorii vynikají nad ostatní masu proletariátu pochopením podmínek, průběhu a všeobecných výsledků proletářského hnutí.

Nejbližší cíl komunistů je týž jako cíl všech ostatních proletářských stran: ztvárnění proletariátu ve třídu, svržení panství buržoazie, vydobytí politické moci proletariátem.

Teoretické teze komunistů nejsou naprosto založeny na idejích, na zásadách vymyšlených nebo objevených tím nebo oním správcem světa.

Jsou jen obecným výrazem skutečných poměrů existujícího třídního boje, výrazem dějinného pohybu probíhajícího před našimi zraky. Odstranění dosavadních vlastnických vztahů není něco, co by bylo charakteristické pro komunismus.

Všechny vlastnické vztahy prodělávaly v dějinách neustálé střídání, neustálé změny.

Francouzská revoluce odstranila například feudální vlastnictví a nahradila je buržoazním.

Charakteristickými rysem komunismu není odstranění vlastnictví vůbec, nýbrž odstranění buržoazního vlastnictví.

Avšak moderní buržoazní soukromé vlastnictví je posledním a nejúplnějším výrazem vyrábění a přivlastňování výrobků, které spočívá na třídních protikladech, na vykořisování jedněch druhými.[35]

V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví.

Nám komunistům se vytýkalo, že prý chceme odstranit osobně nabyté, vlastní prací získané vlastnictví; vlastnictví, které je základem veškeré osobní svobody, činnosti a samostatnosti.

Prací získané, řádně nabyté, vlastními mozoly zasloužené vlastnictví! Mluvíte o maloburžoazním, malorolnickém vlastnictví, které tu bylo před buržoazním vlastnictvím? To nepotřebujeme odstraňovat my, to odstranil a denně odstraňuje vývoj průmyslu.

Nebo snad mluvíte o moderním buržoazním soukromém vlastnictví?

Vytváří však námezdní práce, práce proletářova, proletáři vlastnictví? Naprosto ne. Vytváří kapitál, tj. vlastnictví, které vykořisuje námezdní práci, které se může rozmnožovat jen pod podmínkou, že plodí novou námezdní práci, aby ji znovu vykořisovalo. Vlastnictví v nynější podobě se pohybuje v protikladu mezi kapitálem a námezdní prací. Prozkoumejme ob stránky tohoto protikladu.

Být kapitalistou znamená zaujímat ve výrobě postavení nejen ryze osobní, nýbrž společenské. Kapitál je kolektivním produktem a může být uveden do pohybu jen společnou činností mnoha členů společnosti, koneckonců jen společnou činností všech členů společnosti.

Kapitál není tedy osobní mocí, je mocí společenskou.

Bude-li tedy kapitál přeměněn v kolektivní vlastnictví, patřící všem příslušníkům společnosti, nezmění se osobní vlastnictví ve společenské. Změní se jen společenský charakter vlastnictví. Vlastnictví ztratí svůj třídní charakter.

Přejdeme k námezdní práci.

Průměrná cena námezdní práce se rovná mzdovému minimu, tj. sumě životních prostředků nutných k tomu, aby dělníka zachovaly při životě jako dělníka. Co si tedy námezdní dělník přivlastňuje svou činností, stačí pouze k reprodukci jeho holého života. Nechceme naprosto odstranit toto osobní přivlastňování výrobků práce, sloužící bezprostředně k reprodukci života, přivlastňování neponechávající žádný čistý přebytek, který by mohl vytvořit moc nad cizí prací. Chceme jen odstranit nuzácký charakter tohoto přivlastňování, kdy dělník žije jen proto, aby rozmnožoval kapitál, a žije jen potud, pokud to vyžaduje zájem panující třídy.

V buržoazní společnosti je živá práce jen prostředkem k rozmnožování nahromaděné práce. V komunistické společnosti je nahromaděná práce jen prostředkem k rozšiřování, obohacování a usnadňování životního procesu dělníků.

V buržoazní společnosti panuje tedy minulost nad přítomností, v komunistické společnosti přítomnost nad minulostí. V buržoazní společnosti je kapitál samostatný a osobní, kdežto pracující individuum nesamostatné a neosobní.

A zrušení těchto poměrů nazývá buržoazie odstraněním osobnosti a svobody! Má pravdu. Jde ovšem o odstranění buržoazní osobnosti, buržoazní samostatnosti a buržoazní svobody.

Svobodou se v rámci nynějších buržoazních výrobních vztahů rozumí svoboda obchodu, svoboda koupě a prodeje.

S čachrem však padne i svobodný čachr. Řeči o svobodném čachru, jako všechny ostatní volnostářské tirády naší buržoazie[36], mají vůbec smysl jen potud, pokud jde o nesvobodný čachr, pokud jde o středověké zotročení m칝ana, ne však pokud jde o komunistické odstranění čachru, buržoazních výrobních vztahů a buržoazie samotné.

Děsíte se, že chceme zrušit soukromé vlastnictví. Ale v nynější vaší společnosti je soukromé vlastnictví zrušeno pro devět desetin jejích členů; existuje právě proto, že pro devět desetin neexistuje. Vytýkáte nám tedy, že chceme zrušit vlastnictví, které předpokládá jako nezbytnou podmínku, že obrovská většina společnosti nemá vlastnictví.

Zkrátka vytýkáte nám, že chceme zrušit vaše vlastnictví. Ano, to opravdu chceme.

Od chvíle, kdy už nebude možno přeměňovat práci v kapitál, v peníze a pozemkovou rentu, zkrátka ve společenskou moc, kterou lze monopolizovat, tj. od chvíle, kdy už nebude možno přeměňovat osobní vlastnictví ve vlastnictví buržoazní, od té chvíle, prohlašujete, bude osobnost zrušena.

Přiznáváte tedy, že osobností nerozumíte nikoho jiného než m칝áka, buržoazního vlastníka. Taková osobnost musí být skutečně zrušena.

Komunismus nebere nikomu možnost přivlastňovat si společenské výrobky, bere jen možnost zotročovat si tímto přivlastňováním cizí práci.

Namítalo se, že zrušením soukromého vlastnictví přestane veškerá činnost a zavládne všeobecná zahálka.

Podle toho by byla buržoazní společnost dávno musela zahynout na lenost; vždy ti, kdo v ní pracují, nic nenabývají, a ti, kdo nabývají, nepracují. Všechny tyto obavy vyúsují v tautologii, že nebude námezdní práce, až nebude kapitál.

Všechny námitky namířené proti komunistickému způsobu přivlastňování a výroby materiálních výrobků jsou rozšiřovány také na přivlastňování a produkci produktů duševní práce. Jako se zánik třídního vlastnictví jeví m칝ákovi zánikem výroby samé, tak i zánik třídního vzdělání je mu totožný se zánikem vzdělání vůbec.

Vzdělání, jehož ztrátu m칝ák oplakává, znamená pro obrovskou většinu výchovu k tomu, aby sloužili jako stroj.

Avšak nepřete se s námi, když odstranění buržoazního vlastnictví posuzujete podle svých buržoazních představ o svobodě, vzdělání, právu atd. Vždy i vaše ideje jsou výtvory buržoazních výrobních a vlastnických vztahů, jako je vaše právo jenom vůlí vaší třídy povýšenou na zákon, vůlí, jejíž obsah je urovnán materiálními životními podmínkami vaší třídy.

Svou zaujatou představu, podle níž proměňujete své výrobní a vlastnické vztahy ze vztahů historických a v rozvoji výroby pomíjejících ve věčné zákony přírody a rozumu, sdílíte se všemi zaniklými panujícími třídami. Co dovedete pochopit, jde-li o vlastnictví antické, co dovedete pochopit, jde-li o vlastnictví feudální, to už neumíte pochopit, jde-li o vlastnictví buržoazní.

Zrušení rodiny! I největší radikálové se pohoršují nad tímto hanebným úmyslem komunistů.

Na čem je založena nynější, buržoazní rodina? Na kapitálu, na soukromém zisku. Plně vyvinuta existuje jedině pro buržoazii; jejím doplňkem však je život bez rodiny, vnucený proletářům, a veřejná prostituce.

Buržoazní rodina ovšem zanikne spolu s tímto svým doplňkem a obojí zmizí se zánikem kapitálu.

Vytýkáte nám snad, že chceme zrušit vykořisování dětí jejich rodiči? Přiznáváme se k tomuto zločinu.

Ale vy tvrdíte, že nahrazením domácí výchovy společenskou výchovou chceme zrušit vztahy člověku nejdražší.

A není také vaše výchova určována společností? Není určována společenskými vztahy, v nichž vychováváte, přímým i nepřímým vměšováním společnosti, školou atd.? Komunisté si nevymýšlejí nějaké působení společnosti na výchovu; mění pouze charakter výchovy, zbavují ji vlivu panující třídy.

Buržoazní řeči o rodině a výchově, o něžném poměru mezi rodiči a dětmi jsou tím odpornější, čím víc rozvoj velkého průmyslu přetrhává všechny rodinné svazky proletářů a čím víc jsou děti proměňovány v pouhý předmět obchodu a v pracovní nástroje.

Ale vy komunisté chcete zavést společenství žen, křičí na nás sborem celá buržoazie.

M칝ák vidí ve své ženě pouhý výrobní nástroj. Slyší, že výrobní nástroje mají být dány do společného užívání, a nemůže si ovšem představit nic jiného, než že stejný úděl postihne také ženy.

Nemá ani potuchy, že jde právě o to, zrušit postavení ženy jako pouhého výrobního nástroje.

Není ostatně nic směšnějšího než přemravné zděšení našich m칝áků nad domnělým oficiálním společenstvím žen u komunistů. Komunisté nepotřebují zavádět společenství žen, to tu bylo skoro odjakživa.

Našim m칝ákům dokonce nestačí, že jsou jim k dispozici ženy a dcery jejich proletářů, o oficiální prostituci ani nemluvě, a s náramným potěšením si vzájemně svádějí manželky.

Buržoazní manželství je ve skutečnosti společenstvím manželek. Komunistům by bylo možno nanejvýš vytknout, že by chtěli[37] změnit pokrytecky zastřené společenství žen společenstvím oficiálním a nezastřeným. Rozumí se ostatně samo sebou, že se zrušením nynějších výrobních vztahů zmizí také z nich vyplývající společenství žen, tj. oficiální i neoficiální prostituce.

Komunistům se dále vytýká, že prý chtějí odstranit vlast a národnost.

Dělníci nemají vlast. Nelze jim vzít něco, co nemají. Protože proletariát musí nejprve dobýt politické panství, pozvednout se na národní třídu[38] a konstituovat se jako národ, je sám ještě národní, třebaže nikterak ve smyslu buržoazie.

Nacionální rozdíly a protiklady mezi národy mizejí stále víc už s rozvojem buržoazie, svobodou obchodu, světovým trhem, stejnorodostí průmyslové výroby a jí odpovídajícími životními poměry.

Vláda proletariátu tento proces ještě více urychlí. Spojená akce, alespoň civilizovaných zemí, je jednou z prvních podmínek osvobození proletariátu.

Tou měrou, jak bude odstraňováno vykořisování jednoho individua druhým, bude odstraňováno i vykořisování jednoho národa druhým.

S protikladem tříd uvnitř národa[39] padne i vzájemné nepřátelství mezi národy.

Obžaloby proti komunismu vznášené z hlediska náboženského, filosofického a vůbec ideologického nezasluhují obšírnějšího rozboru.

Je snad zapotřebí zvláštního důvtipu, abychom pochopili, že s životními poměry lidí, s jejich společenskými vztahy, s jejich společenským bytím se mění i jejich představy, názory a pojmy, zkrátka jejich vědomí?

Co jiného dokazují dějiny idejí, než že duševní produkce se přetváří spolu s materiální? Vládnoucími idejemi každé doby byly vždy jen ideje panující třídy.

Mluví se o idejích, které revolucionují celou společnost; tím se vyjadřuje jen ta skutečnost, že se uvnitř staré společnosti vytvořily prvky nové společnosti, že spolu s rozkladem starých životních poměrů pokračuje také rozklad starých idejí.

Když starověký svět propadal zkáze, byla stará náboženství přemožena náboženstvím křesanským. Když v 18. století podléhaly křesanské ideje idejím osvícenským, bojovala feudální společnost svůj předsmrtný zápas s tehdy revoluční buržoazií. Ideje svobody svědomí a náboženského vyznání vyjadřovaly jen vládu svobodné konkurence v oblasti vědění.[40]

"Avšak," namítnou nám, "náboženské, morální, filosofické, politické, právní atd. ideje se v průběhu dějinného vývoje sice měnily. Ale náboženství, morálka, filosofie, politika a právo se při těchto změnách vždycky udržely.

Mimoto existují věcné pravdy, jako svoboda, spravedlnost atd., které jsou společné všem stupňům vývoje společnosti. Komunismus však odstraňuje věčné pravdy, odstraňuje náboženství a morálka, místo aby jim dal novou tvářnost, odporuje tedy celému dosavadnímu dějinnému vývoji."

V čem je podstata této obžaloby? Dějiny všech dosavadních společností se pohybovaly v třídních protikladech, které měly v různých epochách různou tvářnost.

Ale a už na sebe braly jakoukoli formu, vykořisování jedné části společnosti druhou je skutečnost společná všem předchozím staletím. Není tedy divu, že společenské vědomí všech staletí se přes všechnu rozmanitost a rozdílnost pohybuje v určitých společných formách - formách vědomí, které úplně zmizí teprve s úplným zánikem protikladu tříd.

Komunistická revoluce je nejradikálnějším rozchodem s tradičními vlastnickými vztahy; není divu, že v průběhu jejího rozvoje se nejradikálněji účtuje s tradičními idejemi.

Ale dost už o námitkách buržoazie proti komunismu.

Viděli jsme výše, že prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie.

Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil.

To se ovšem může stát nejprve jen despotickými zásahy do vlastnického práva a do buržoazních výrobních vztahů, tedy opatřeními, která se zdají ekonomicky nedostatečná a neudržitelná, která však v průběhu hnutí přerůstají sama sebe a jsou nevyhnutelná jako prostředek k převratu v celém způsobu výroby.

Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá.

V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření :

1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu.
2. Silně progresívní daň.
3. Zrušení dědického práva.
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
6. Soustřední[41] dopravy v rukou státu.
7. Zvýšení potu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu.
8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství.
9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu[42] mezi městem a venkovem.
10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.[43]

Jakmile v průběhu vývoje zmizí třídní rozdíly a všechna výroba bude soustředěna v rukou sdružených jednotlivců, ztratí veřejná moc svůj politický charakter. Politická moc ve vlastním smyslu slova je organizované násilí jedné třídy k potlačování druhé. Sjednotí-li se proletariát v boji proti buržoazii nutně v třídu, pozvedne-li se revolucí na panující třídu a zruší-li jako panující třída násilně staré výrobní vztahy, zruší s těmito výrobními vztahy i podmínky existence třídního protikladu, zruší třídy vůbec[44], a tím i své vlastní panství jako třídy.

Místo staré buržoazní společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.



Reagovat na tento příspěvek

© 2001-2022 Chrudim2000.cz

Tato stránka je přístupná libovolným prohlížečem, nejlépe však vypadá v prohlížeči, který podporuje HTML 4.0 a CSS 2 (Internet Explorer od verze 5, Mozilla, Opera a další). Pokud čtete tuto zprávu, Váš prohlížeč zřejmě dostatečně nepodporuje CSS. Stránku sice vidíte bez pokročilejšího formátování, avšak veškerý obsah je plně přístupný i pro Vás.