Dobrý den, pane Řezníček! Stejně jako Vám, ani mně nakonec, ačkoliv až po čtrnácti dnech, nedá, abych nereagoval na váš dopis, odeslaný do redakční e-mailové pošty a určený do mých rukou. Ten reagoval na mé dvě reportáže v Novinách Chrudimska ze dne 16. září o ceremoniálu chrudimských výsadkářů, loučících se před odletem do Kosova.
Váš dopis jsem si se zaujetím několikrát přečetl, líbil se mi. Říkám to bez ironie. Jenom škoda, že jste nedokázal věci, které vás v mých článcích nejvíce rozhořčily, pojmenovat jednoduše, pregnantně a jednoslovně, ačkoliv náš krásný mateřský jazyk k tomu jenom nabádá. Nuž, podle Vás jsem, pokud dobře čtu mezi Vašimi řádky:1) ZNEVÁŽIL čest české mise v mezinárodním kontingentu K-FOR2) Mé články byly ubohým a trapným VÝSMĚCHEM chrudimským výsadkářům a vůbec celé české armádě3) Z textů čpěla bohapustá a neznalá IRONIE, SARKASMUS a NAPROSTÉ NEPOCHOPENÍ akce, jíž jsme si zároveň připomněli 60.výročí atentátu na Heydricha, 15. výročí založení 43. Výsadkového praporu Chrudim a 55. výročí činnosti českých výsadkářů.
4) Otištěnými materiály jsem dal najevo mou zásadní neznalost problému, kvůli čemuž jsem se uchýlil k POVRCHNÍM soudům a VULGARIZACI události, která je především příležitostí si připomenout kořeny moderní české státnosti, příležitosti, kdy můžeme být hrdí na českou vlajku či hymnu…Jak jsem již podotkl, měl jsem dostatek času na přemýšlení o Vašem dopise jako o dalším ze zajímavých postojů, navíc vycházejícím z úst městského politika.
Mrzí mně o to víc, pane Řezníček, že jste oba články takto četl, asi jste hodně povrchní čtenář. Pozornému by totiž nemohlo uniknout několik zásadních faktů.
1) Články nebyly o chrudimských výsadkářích, o jejich misi či dokonce o české armádě nebo principech míru a demokracie, o kterých tak hrdě píšete, ale výlučně o rozlučkovém ceremoniálu na náměstí Josefa Ressela. A ten byl opravdu nudný, mimo jiné i Vaší zásluhou.
V materiálu, nazvaném “Ochuzená ceremonie výsadkářů“ jsem přitom vůbec nezapochyboval o významu události, jakou účast chrudimských vojáků v mezinárodním kontingentu mírových sil, zaštítěných OSN, je. Poukázal jsem jen na to, jak se Chrudim jako domovské město jednoho z nejprestižnějších praporů české armády oslav špatně zhostila. Ironií je, že smysl článku byl přesně opačný, než jste Vy usoudil.
2) Jsem redaktor, nikoliv soudce. Píši o tom, co vidím a slyším, píši pro lidi a o lidech. S lidmi, kteří právě tvoří Vámi tak vzývaný český národ či státnost. Naopak nepíši o politických elitách a nechválím městské celebrity, které mají starost o podobné akce přece v popisu práce.
Pokud mi běžní diváci, tento „plebs“ řeknou, že jim chybí trochu větší show, občerstvení, pivo, párky či cokoliv jiného, je mou povinností tyto postřehy zaznamenat. Nemůžu se tvářit, že jejich výhrady nevnímám a psát budovatelským, pseudoseriózním stylem, „jak to bylo skvělé“, když podle mnou oslovených lidí prostě jenom nebylo. Možná se budete smát, ale: opravdu ve své práci nechci lhát a realitu konstruovat ideálnější, než je. Naší povinností je na nešvary naopak upozorňovat. To samé se týká i přímých řečí dotázaných slečen a jedné mladé dámy v článku „Kosovo? Vydělá nám na dům“. Na náměstí jsem tehdy v sobotu šel s cílem udělat dobrou reportáž – příběh o ženách, kterým jejich partneři odjíždějí v uniformách do Kosova. Výsledné motto článku, které jsem dosadil i do titulku, pouze publikuje odpovědi mých respondentek. Nechcete snad, abych předstíral, že jsem jejich (překvapující?) a nekonvenční výpovědi neslyšel? Napsal jsem právě to, ač Vám to asi zní nelibě, co mi samy řekly. Výsledné vyznění článku jsem si promýšlel až po rozhovorech s nimi, nikoliv a-priori s cílem „oddělat armádu“, jak si asi myslíte.
Píšeme zpravodajské noviny, nikoliv názorové sloupky, pane Řezníček! 3) Proč při reportážích jen nerad pracuji s oficiálními zdroji, jsem vám vysvětlil už výše. Z mé vlastní zkušenosti bývají vystoupení politiků při podobných příležitostech velmi formální, obecně proklamativní, nicneříkající a dva měsíce před komunálkami dokonce lacině populistická. Což přesně vystihl jeden z na akci přítomných TV reportérů a já to v materiálu – ano, s gustem - použil. Jestli úroveň slavnostního rozloučení výsadkářů někdo shazoval, byla to právě naškrobená a duchapustá vystoupení většiny řečníků, která velkou většinu přihlížejících jen znavovala. Někdy je zlato mlčeti a nebýt viděn, pane místostarosto. Zatímco Vy mně jen neustále potvrzujete, že Vám chybí cit pro věc. Umění rozlišovat, kdy je lepší tichá, ale o to více hlubší spoluúčast. Umění rozlišovat, kdy se jedná o politické a kdy naopak o společenské setkání, kde politickým špičkám Vašeho kalibru až příliš často nedochází, že by jim mnohem víc slušela přítomnost právě na té druhé straně pódia. 4) Ano, ani já se nedokážu úplně ve své práci střežit svých názorových a subjektivních zaujetí, které možná podvědomě propašovávám do redakčních materiálů. Hoďte ale kamenem, pane Řezníček! Ad acta: ceremoniál byl opravdu „suchý“, nudný a oficiózní i podle mého názoru, a když mi přisvědčili i dotázaní z publika, neměl jsem důvod to nenapsat. V jiném případě bych si to dovolil pouze v připojeném komentáři.
5) Nepopírám, že Vás, pane Řezníček, nemám jako politika ani trochu rád. Po Vašem dopise jsem ale musel názor přece jen trochu poopravit. Možná nebudete tak „vyčůraným“ a populistickým politikem, jehož práce spočívá jenom v ukazování se všude, kde je to jen možné, slibování „horů a dolů“ komukoliv a ve stříhání slavnostních pásek, jak jsem si myslel. Dal jste mně dopisem najevo, že politice, kterou na Městě děláte, možná opravdu upřímně věříte a vedete ji při starostech o „blaho lidu“ s poctivými úmysly. Preferuji ale jiný, progresivnější a modernější způsob politické práce, spojený s větší otevřeností. Mám pocit, že Vy reprezentujete spíše klasický, předrevoluční typ „okravatovaného“, suchého úředníka. Zkuste sejít z radničních výšin a poslechnout si, co si lidé doopravdy myslí, možná byste se potom mnoho věcí hodnotil jinak, než jak si ve Vaší reakci na mé články zoufáte. Mrzí mě, že jste oba materiály (které jsou o národních barvách a hrdosti na naše vojáky víc, než si myslíte) bez hlubší reflexe šmahem odsoudil.
P.S. Zkuste si z archívu vytáhnout páteční Mladou frontu Dnes. Na názorové dvoustraně je „sváteční“ komentář Karla Steigerwalda, nazvaný příznačně „Svatý Václav se zelím“. Zajímalo by mě, jak jej budete číst, když je k státnímu svátku 28. září nejen neporovnatelně profesionálně fundovanější, ale i mnohem kritičtější, než já byl k přetřásané ceremonii.
Steigerwald dokáže být vrchovatě ironický a břitce sarkastický, bohužel ale naprosto přesný. Přesto, nebo vlastně právě proto, je z jeho komentáře cítit vlastencovo mnohem větší zaujetí a vztah k jednomu z největších symbolů české státnosti než z pera nějakého - jenom tiskové zprávy přepisujícího - pisálka. Musíte jeho sloupek ale pozorně číst a nenechat se zmást kritickými větami a slovy ostrými jako břitva, poukazujících na mediálně nepříliš propírané aspekty svátku české státnosti.
Těším se na viděnou, s pozdravemKamil Dubský, Noviny Chrudimska