Pivovarnictví

Výroba piva byla v Čechách odedávna významnou hospodářskou činností. Právo vařit pivo měli pouze obyvatelé původního vnitřního města v hradbách. Právo vařit pivo bylo tedy podmíněno vlastnictvím domu ve vnitřním městě, domu právovárečného neboli varního. Ve vnitřním městě byly však také domy nevarní, jejichž vlastníci neměli k vaření piva právo. Mezi měšťany tvořili právovárečníci vrchní vrstvu, elitu. Uvařené a vystálé pivo prodával výrobce buď ve svém domě nebo je prodal hostinskému.

Zvláštností bylo, že vaření piva bylo pokládáno za obchod a nikoliv výrobu, výrobce tedy mohl provozovat kromě vaření ještě další výdělečnou činnost. Např. švec nesměl vydělávat kůže a konkurovat tak koželuhům, hospodský nesměl porážet velký dobytek a konkurovat tak řezníkům. U vaření piva toto omezení neplatilo. Voda se do místních pivovarů přiváděla z řeky Chrudimky vodovodem, který zásoboval také městské kašny. Slad se vyráběl dvojí: pšeničný, z něhož se vařilo pivo "bílé" a ječný, pro výrobu dnešního hořkého piva. Z použitých surovin se vyrábělo slabounké pivo nazývané "patok". Historie vaření piva v Chrudimi je podrobně popsána v knize Stará Chrudim.

Městský pivovar 1925, Zdroj: Kalendář Chrudim 2001

Městský pivovar byl postaven v roce 1868 podle plánů Františka Schmoranze st. Voda k výrobě piva byla přiváděna z pramenů na Podhůře přes rybníček Jordánek. Chrudimský pivovar vyráběl v roce 1910/1911 přibližně 30 539 hl. piva. Dle inzerátů vyráběl v roce 1925 výčepní pivo 10 stupňové a 12 stupňové Březňák, 12 stupňový černý Granát "lékařsky doporučená specialita" a staročeský dvousladový chrudimský 15 stupňový Salvator.

V roce 1928 byl pivovar koupen pardubickým pivovarem. Poslední várka piva byla uvařena 31. července 1942 v souvislosti s válečnými poměry. Po válce již vaření piva nebylo obnoveno.

Městský pivovar 1925, Zdroj: Kalendář Chrudim 2001