Vážený pane Dubský,Nedá mi, abych nezareagoval na dva Vaše články v pondělním vydání Novin Chrudimska před čtrnácti dny . Články „Ochuzená ceremonie výsadkářů“ a „Kosovo? Vydělá nám na dům“ mě, občanovi Chrudimi i České republiky vážně vadí.
Vím co znamená svoboda projevu a uznávám ji, jako svaté právo každého seriozního novináře. Myslím si ale, že by neměla směřovat k povrchnímu a někdy až nesprávnému hodnocení popisovaného jevu či skutku. Je opravdu škoda, že jste nevyužil možnosti získat více informací o průběhu příprav celých oslav a hlavně jejich významu. Potom by Vám možná na náměstí nechyběly párky a „kolotoče“.
To že 43.výsadkový prapor z Chrudimi je pojmem v AČR , ale i v silách NATO, je myslím dostatečně známý fakt.
To, že dislokace tohoto útvaru v Chrudimi má význam nejen ekonomický, ale i sociální, to si určitě dnes uvědomuje již řada občanů města. A to že práce profesionálního vojáka není jenom o penězích, to může potvrdit především těch více jak 600 rodin, které naši vojáci už po druhé ve krátké historii opouští.
Ale i ten, kdo si dokáže uvědomit nebezpečnost tohoto světa. Dvě hodiny padesát minut letem letadla se dostanete do míst, kde v roce 1992 prošla Evropou válka. Válka se všemi důsledky své hrůznosti a mír na Balkáně je velmi křehkou skutečností. Bez přítomností mírových sil by to vůbec nemusela být pravda.
Škoda, že jste nepostřehl přítomnost vojenských přidělenců v Chrudimi. Stejně tak i účast výsadkových veteránů z celé České republiky, kteří své hodnocení měli pravda diametrálně odlišné od Vašeho. Věřím, že i ostatní účastníci páteční a sobotní akce viděli celý průběh jinak. Pozitivněji. Stejně tak věřím , že si Chrudim svých vojáků váží a přeje si šťastný návrat všech žen a mužů v zeleném, kteří do Kosova odlétají, do posádky Chrudim a vojáků ze Slovenské republiky do posádky Martin.
S přátelským pozdravemmístostarosta a občan města ChrudiměPetr Řezníček